Jako svěřenský fond se označuje soubor majetku, který vyčlenil zakladatel za určitým účelem ve prospěch beneficienta (obmyšleného).

Svěřenský fond nemá právní subjektivitu a ve vztazích se třetími osobami či státními úřady za něj vystupuje svěřenský správce.

V zahraničí se pro tento institut využívá označení trust. Ačkoli první zmínky o správě cizího majetku sahají až do 5. století před naším letopočtem, k hlavnímu rozvoji trustů došlo během 13. století v Anglii. Tamní šlechticové před cestou do boje svěřovali svůj majetek do správy blízkým osobám, kterým důvěřovali. Následně se trusty šířily do dalších zemí s angloamerickým právním systémem, až byly nakonec přijaty i v řadě zemí s kontinentální právní kulturou (např. Švýcarsko, Rakousko, Itálie).

V České republice byly svěřenské fondy implementovány v rámci Nového Občanského zákoníku v roce 2014, přičemž se zde vycházelo z quebecké právní úpravy.